Evoluce a domestikace koně

Evoluční linie koně, jak ho známe dnes, je jednou z nejlépe zdokumentovaných oblastí paleontologie. Jeho vývoj do dnešní podoby trval asi 50 milionů let. Během nich se z malého savce připomínajícího spíše psa, zvaného Eohippus, stal takzvaný moderní kůň, Equus. Mezitím prošel několika vývojovými fázemi, mezi kterými můžeme rozpoznat patrné změny jako postupné prodlužování končetin, přeměna z několika měkkých prstů na kopyta, prodlužování hlavy a krku nebo změna stavby zubů. Vše kvůli důležité evoluční výhodě – umět utéci predátorům.

První lidské zmínky o existenci tohoto zvířete byly nalezeny na jeskynních malbách pocházejících z doby 30 000 let př. n. l. V té době šlo nejspíše o divoká zvířata, která byla lovena k jídlu. Původní důkazy o domestikaci koně pocházejí z eurasijských stepí roku asi 3 500 př. n. l., kde je lidé využívali pro transport, zemědělské práce a válečné potřeby. 

Co je domestikace?

Dá se ale určit přesná doba domestikace koně? Co přesně se „domestikací“ myslí? Někteří vědci upřednostňují definici lidskou kontrolou nad množením a křížením zvířete. Jiní zkoumají kostní a dentální změny svědčící o koňské práci, nalezené zbraně, umění nebo jiné artefakty a také měnící se vzorce lidského životního stylu. V různých publikacích tak najdeme různá data a informace založené na různých výzkumech – někde se dokonce dočteme i o ochočení koně již v době ledové, tedy asi před 20 000 lety. 

Na vývoj koně v lidském prostředí lze nahlížet i z pohledu genetiky. Výzkumný tým A. Achilliho pomocí analýzy DNA zjistil, že v určitých regionech se v průběhu let vyskytovali potomci pouze několika klisen. To svědčí o lidském zásahu do vývoje koně, nezávisle na sobě po celém světě. Je to také důkaz nezměrné důležitosti tohoto zvířete pro člověka, a to zejména jako podpůrného nástroje pro udržení dostatečných zásob potravy. Tím pádem mohlo také rychleji dojít k růstu lidské populace, její expanzi a úspěšnější adaptaci na nová prostředí.

A jak probíhala?

Je pravděpodobné, že lidé zpočátku chovali koně jako zdroj masa a mléka, což dokazují archeologické nálezy z Kazachstánu. Postupně je začali křížit, směňovat i obchodovat napříč kontinenty. První důkazy o jízdě na koni pomocí postroje (dnes bychom řekli uzdečky) pocházejí z doby okolo roku 3000 př. n. l. Vědci na to přišli poté, co se zjistilo, že kovový předmět v hubě koně – tedy udidlo – zanechává stopy na jeho zubech. 

První psaný text o koních je o jejich trénování v zápřahu, ale zřejmě neznámější starodávný elaborát o koních napsal Xenofon. Jeho „O jezdectví“ pojednává o jízdě na koni, péči o něj i o koňské psychologii a za přečtení stojí i modernímu jezdci. 

Domestikace koně měla v celé lidské historii významný dopad na dopravu, zemědělství, komunikaci i války. Jeho síla, hbitost, půvab a rychlost v dnešní době předznamenávají využití především pro osobní potěšení a soutěže.